První lekci jsem dělala ráda, protože jsem se u toho cítila moc dobře a to navzdory ne zrovna ideální současné situaci (nemoci rodičů). Dokonce jsem někdy měla i husí kůži a slzy štěstí v očích (to při vzpomínkách). O cvičeních jsem přemýšlela dost často, vlastně skoro v každé volné chvilce. O štěstí jsem se bavila s manželem, ale ten má skoro stejné názory a myšlenky jako já, tak vyzkouším asi ještě někoho, abych slyšela i jiný názor.

Ráda bych se podělila o zážitek s panem Poulem. Je to neuvěřitelné...prostě bomba :) Chtěla jsem sama na sobě poznat, jak to na dálku funguje, jaké má klient pocity a co prožívá.

V domluvenou hodinu jsem si lehla, uvolnila jsem se a pak to přišlo. Nejdříve jsem cítila brnění v rukou, postupně mi ztěžkly nohy, ruce a nakonec celé tělo. Cítila jsem se jako pod šíleně těžkým balvanem. Myslela jsem, že to nerozdýchám. Najednou od žaludku se do celého těla začalo rozlévat uvolnění. Cítila jsem, že ten těžký balvan ze mě někdo sundal. Tělo jsem přestala cítit a jen jsem vnímala ten lehký pocit...krásný pocit, že mě nic netrápí ani netíží. V tom slastném pocitu jsem usnula.

Tato lekce byla opravdu nádherná a významná. On vlastně celý ten kurz je výbornou záležitostí a nádherným vodítkem pro život. Není v něm nic,co by se nedalo zvládnout a co by mělo zatěžovat, je to jen a jen o vnímání sebe samotné a lidí kolem, o pochopení a uznání. Dalo by se to rozepisovat mnohem víc, ale ta kolonka je malá :-).